Nesika | Blog oné Lizzie

 Jo, tak tuhle větu jsem dneska pronesla hodněkrát. Jela jsem až na 11. (kvůli koleni jsem na 3 týdny uvolněná z praxe) a ze 125 jsem vystoupila na Chodovské tvrzi (odtama mi jezděj busy přímo ke škole). Jakmile jsem si postála čtvrt hoďky, přijela si 170 a já do ní lehce nadšeně nastoupila a sedla si. Periferním viděním jsem si všimla tlustší rozpláclé osoby sedící vedle přes uličku naproti mě a tak jsem k ní stočila zrak.

 Jelikož jsem usla někdy mezi 1. a 2. hodinou ranní, nemohla jsem se vykopat z postele. Když pak vtrhl do pokoje táta a začal řvát, bylo jasno - je mi blbě a na školu kašlu. Prostě jsem zůstala doma, poslouchala matčiny kecy a četla starý čísla Jezdectví. Naštěstí vše prošlo a ani to nebyla tak úplně lež - ty nervy mi fakt nedělaly dobře. Večer mi spravila náladu Partička a to, že jsem si absolutně zakázala myslet na školu a další depresivní věci. Takovej flákačskej ozdravnej den. Ale stál za to.

 Po čištění kopyt a lehkým přelíznutí kartáčem jsem vzala Nangu na uzdečce na lonž. Bylo to jenom krátký protáhnutí, jelikož byla po večeři. Po okrokování jsme oklusaly, pak jsem jí na každou ruku nechala obcválat asi 3-4 kolečka. Byla strašně nabitá, tak jsem ani neměla bič. V jednu chvíli mě dráždila tím, že nechtěla jít na pravou ruku a pořád se otáčela doleva. Pomohlo až šťouchnutí bičem. Ke konci jsem jí nechala se protáhnout v klusu a nakonec jsme trochu chodily po hale, ale pak jsme se kvůli prachu přesunuly na dvůr. Po příchodu do boxu dělala opět bordel při oduzďování (to samé, co po Silvestru a co dělala Magdě) - příště vrazit jednu ťafku. Vyčistila jsem ranku řepíkem, příště začneme mazat sádlem - krásně se stahuje a pomalu začíná zarůstat srstí. Dostala kousek mrkve, malý jabko a pár pamlsků. 

Dnešek ve stylu "Čekejte si u nás klidně tři hodiny, my si musíme dát pokec nad kafčem - Vaše FN Motol" a večer v Equiservisu.