Nango, neser mě!

Jo, dneska mě kobylucha docela naštvala... Jo, byla sice jako obvykle hodná, až na pár okamžiků, kdy jsem měla sto chutí jí omlátit přítomnou ortézu o kebuli. Mno ale, nemůžeme začít od půlky dne. Teda... když se to tak vezme, tak bysme měli - vstala jsem ve dvanáct. Když jsem se probrala, nasnídala se a pak začala pobíhat (obrazně řečeno, samozřejmě) se psem po zahradě. Pak jsem chvíli seděla na terase a četla starší vydání Jezdectví. Taky jsem udělala salát (kdo chce recept, hlašte se v komentech) a pak pomáhala obsluhovat gril (opět obrazně řečeno - nejspíš jste si už všimli, že jsem totální idiot, když jsem se pokoušela chytit XXX-kilový vrata). Mno a večer se jelo do stáje. Všichni přítomní (včetně naší milované a dokonalé MK) pochopitelně museli čumět na debila, co se snaží obíhat (...) koně. Po lehcé údržbě (to vymyslel trenér, né já) jsem vzala kobču na chvilku na halu (nechtěla jsem riskovat, že by mě venku nadšením odtáhla někam do pryč) na lonž. Byly jsme tam fakt krátkou chvíli, jelikož náš drahý ošetřovatel musel koně nakrmit už někdy v rozmezí půl páté a tři čtvrtě na šest. Ale pohoda. Teda až na ten písek v botě. Doma byl bordel (MK se dvěma chlapama od koní se snažili možně i nemožně zvednout jedné šáblé (=šílené, praštěné) mladé kobyle nohu (holka má, chudák, psychickej blok), takže jsme akorát rychle zapluly do boxu a tam jsem rychle dokončila rychlou údržbu. Když (konečně) skončili, mohla jsem na uličce stáje dát Nanguši aspoň termokamaše a deku (jo, i omývání rány na břiše po bradavici jsem musela přesunout do boxu). Naštěstí jsem se na uličku dostala dřív, než MK, která se zrovna rozhodla, že musí vyčistit svýho koně (a moje matka, že s MK prohodí pár nekoňařskejch vět typu: "Jdeš jezdit," "Mno, já tě tady radši přivřu, já se ho bojim,"). Pak jsme naštěstí sbalili saky paky a vypadli. Doma nic moc, ale chytá mě depka ze školy. A chybí mi V.