Dospělá a stále plná pochybností

Tak jsem se konečně, po dlooouuuhé době vráila k blogu. Je půlka prázdnin 2012 a už tři, téměř čtyři, dny se můžu považovat za plnoletou. Je ostuda, že píšu až po čtyřech měsících, ale buď nebyla chuť nebo čas psát. A co že je novýho?

Při praxi ve škole mi nezbylo než se začít pomalu s některýma koňařkama bavit. Konkrétně s MM, KB a AK. Cestou z jedné jsem později i zapředla hovor s MK, ale ani za nic bych jí neazvala 'kamarádkou'. Taky jsem se blíž seznámila se zbytkem třídy, pořád jsem ale outsider. KB si v tu dobu koupila krásnou hnědou kobylku Nessy. Na přelomu května a června jsme musely jet s Nangou na souvislou praxi (týden ve školní stáji a týden v domovské). S AK jsme měly půjčený přívěs od MK a Nanga jela s Giffy. Nesešly jsme se tam všechny (bohužel čí bohudík??). Svýho koně jsem tam měla já, AK a BCh, LJ měla půjčeného od svého trenéra. MM a TS si půjčily místní. KB a MK zůstaly doma, KB se zánětem středního ucha a MK se 'svalovou horečkou'. Jo a abych nezapomněla, TS měla opět něco s kolenem. Chudinka. Nakonec jsem to s Nanguškou zvládla a začala se trochu víc bavit s AK. Doma jsem ke vší smůle musela trávit dny s MK. Kdyby tam nebyli další lidi, se kterýma se normálně bavím, asi bych se na to vykašlala. S vysvědčením jsem opět moc nepochodila. Dvě eNka (neklasifikováno) za nedocházku na praxi a teorii jezdectví.

Co se týče V, našla si v nové škole novou nejlepší kámošku. Chytá mě pěkná žárlivost, když vidím ty fotky a statusy na Fb. Ale tak nějak se mi s ní daří držet aspoň nějaký kontakt.

Koncem června, týden před vysvědčením se jelo na vodák. Tedy povinný vodácký kurz. Od pololetí, kdy jsem se o něm dozvěděla, jsem byla pevně rozhodnutá, že zůstanu doma. Stejně jako třeba JK, RH, BCh a ŽG. Věděla jsem, že až se budou vyprávět historky a příhody, budu chytat depky, že jsem nejela, ale to byla výhodná oběť. Stejně jako na lyžáku, AK s MM a KB se tam hodně bavily s onou partou 'lepších' kluků. A taky se tam hodně chlastalo. Každý večer a všichni. Když mi o všem KB vyprávěla, pořád jsem měla potřebu všechny ty pocity pustit ven. Ale jako správný posluchač jsem se přetvařovala a přikyvovala. Taky jsem v tu dobu slintala na ME (sakra pěknej kluk, abych pravdu řekla, slintám na něj už od prváku - 20mm tunely v uších, tetování, old school styl, ...), o kterým jsem se tam dozvěděla, že byl po večerech celkem dooost na šrot. Ale co, akorát bych se tam ztrapnila zvracením v nejméně vhodnou chvíli a tím, že by mi stačili 3 panáky a bylo by vystaráno. Holt nejsem ten typ, co paří každý víkend.

Poslední týden školy (následující po vodáku) jsem šla v pondělí sama s KB do školy. Ze třídy nikdo jiný, až prý na druhou hodinu nějací dva kluci. Na třetí už přišel i JK, který nám pomohl uklidit třídu (mytí obrázků a seškrábávání žvýkaček z lavic a židlí, fuj). Taky se na asi 10 minut stavil RH, kterýho jsem celou věčnost neviděla. Dohodla jsem se s KB, že mi o prázdninách pošle zápisky z teorie.

Místo vodáku jsem začala dělat autoškolu.

Celá vystresovaná z posledních dvou katastrofálních jízd v autě (a to jenom pomalounku po parkovišti) jsem po teoretických přednáškách a dvou sezeních na trenažeru sedla za volant nové Octávky. První jízda? Katastrofa. Druhá jízda? Vezla jsem majitele autoškoly na Libeň a zpátky (taky nechápu, jak jsem to mohla zvládnout). A pak už to šlo jako po másle. A fakt mě to baví.

Druhý týden prázdnin k nám najelo příbuzenstvo z tátovy strany (Moraváci), slavily se totiž jeho 60. narozeniny. Bylo tu celkem asi 15 lidí. A já měla takovou tu holčičí věc. Úžasné. Naštěstí tu byli jenom na prodloužený víkend. Ten přes-další jsme se totiž já, brácha a táta spakovali a vyrazili k nim. Teda na jednu noc. Pak jsem s tetou, strýcem a bratránkama (19 a 14) pokračovali do termálů do Maďarska. V Sárváru jsme byli asi čtyři dny (mimochodem tam měli pěknýho kuchaře) a poté jeli do slovinské Lendavy. Tam jsme byli tři dny, včetně pátku, kdy jsem měla narozeniny. Voilá můj první legálně koupený panák. Kupodivu do mě při návratu přes Moravu nikdo nelil slivovici.

Taky mi začíná chybět RH. Začátkem prázdnin jsem mu zkoušela psát na Fb, ale neodepsal. A taky mám ten neblahý pocit, že by mi takhle chybět neměl. Holt se začínám možně i nemožně motat to vlastních vztahů a (po)citů. Kurva.

Dneska je to den po příjezdu a já jsem, jako v posledních pár dnech, nadopovaná energy drinkama a tuhle noc jsem nezamhouřila oko. Mám takovej pocit, že další článek budu psát až pozdějc.